pátek 7. října 2016

Even skipped

Srdce mi zůstalo viset někde na půli cesty mezi Prahou a Brnem. Volit mezi těmito dvěma městy bude znamenat volit mezi pocitem, že jsem špatný člověk, a pocitem, že jsem si nechala utéci příležitost, co se už nejspíš nikdy nebude opakovat. Jestli Brno znamená to, či ono, se mění ze dne na den. Nakonec tedy pravděpodobně rozhodne železná košile zvyku a má tendence se vázat spíše než na osoby na místa a předměty.

Měla jsem za úkol vybrat píseň jako součást svatebního daru. Jednu jedinou skladbu i s věnováním a vysvětlením, proč posílám zrovna tuhle a ne jinou. Nedokázala jsem to. V omezeném čase, který jsem měla na splnění tohoto zadání, jsem ve spěchu procházela svou hudební knihovnu, ale zavrhovala jsem jeden nápad za druhým.
Tuhle ne. Příliš depresivní. Příčina vyřazení většiny skladeb.
Tu taky ne. Naprosto nesouvisející text s tak vzácnou událostí, jakou je svatba.
A tuhle mám zase propletenou s příliš mnoha vzpomínkami. Vůbec nepřipadá v úvahu.
Většinou si dokážu místa a věci resetovat. Příliš na nich lpím, než abych se jich dokázala zbavit.
Pohovky a sukně s balónky. Muzea, červené klobouky a čajový porcelán. Řeka a gumové kachničky.
Přidám jim nový význam, zcela překrývající ten předešlý. Je to jednoduché. Jako když obalujete řízek v trojobalu. Je na něm mouka? Ještě přeci máme vejce. A strouhanku. Nejlepší trik je ale v tom, že vejce a strouhanku pak můžete střídat téměř donekonečna.
Hudba je v tomhle jiná. Trojobal ji zatíží natolik, že je pak její váha neúnosná. Je to skoro jako s člověkem, kterému jste kdysi řekli příliš mnoho. I banální rozhovory u kávy pak dostanou punc čehosi závažného.

Vždycky, když čtu Murakamiho, zdají se mi podivné sny. Pocit zmatenosti těsně po procitnutí je pak ještě posilován skutečností, že právě v takových knihách hrají sny často důležitou roli, neboť o to větší význam jim přikládám i já sama. Je zvláštní, že jeden jediný výplod podvědomí může tolik změnit to, jak vnímáte osobu, která se ve vašem snu objevila – a přitom ona sama to neměla šanci nikterak ovlivnit. Je to snad pouhé odhalení něčeho, co existovalo již dávno, jen to bylo opomíjeno?

„To je karma. Vrací ti vidličky.“

Žádné komentáře:

Okomentovat