Když se vaše laborantka zeptá: "Dámy, nemáte některá z vás kvasinky?", nepřipletli jste se k natáčení nějaké hloupé reklamy na přípravek k léčbě vaginálních infekcí.
Když se vás laborantka zeptá, jestli nehodláte pěstovat nějakou kulturu, většinou se neplánuje návštěva divadla.
A očkování se bát nemusíte - bát by se měly spíše nebohé buňky, které vám přijdou pod ruku, pokud stejně jako já neumíte zachovávat pravidla sterilní práce.
"Tak si představ, vstala jsem v půl sedmé, aby mně ty buňky pěkně narostly, a po dvou hodinách růstu tam není nic. Prostě umřely. Hahaha." Sice to píšu, ale ten hysterický smích mi stejně rezonuje lebkou. Zase jsem to zpackala.
Podle Akademie věd už nespadám do kategorie mladý vědec. Chyby vědeckého mládí mám už zjevně mít za sebou. Jenže nemám. A zdá se, že je to se mnou čím dál horší.
"Ty už jsi zabila tolik buněk, že jestli existuje převtělování, budeš v příštím životě kámen."
Žádné komentáře:
Okomentovat