Barvy a laky

Před pěti dny jsem zažila první strašnické ráno. Cáry mlhy v ulicích zpola zakrývaly nejen slunce, ale i chaotické mravenčí hemžení lidí směřujících do školy a do práce. Chladný vzduch mě pálil v nose a zesiloval projevy mé alergie na brzké vstávání.

V tramvaji číslo 22 jsem se svalila na červenou plastovou sedačku a bez milosti si nacpala neforemná sluchátka do uší. O několik zastávek dál jsem vystoupila, přešla silnici a místo knihy, kterou jsem z důvodu nadměrné hmotnosti nechala doma, četla názvy ulic.
Mateřídoušková. Kopretinová. Rozmarýnová. Jahodová. Kosatcová.
Zalitovala jsem, že nebydlím o pár stovek metrů jinde. Kdyby jméno předurčovalo krásu, pak je to dozajista ta nejžádanější lokalita ve městě. A místo řad domů jsou tam v řádcích vysázené květiny.

Takže tohle je teď moje nová denní rutina. Vzdálená řece budu toužebně vyhlížet záhony. O pár minut později budu mávat Máje, která už dávno přesídlila do dalekých Morav. A nakonec doběhnu autobus, pokusím se usmát na řidiče a bez dechu zadrmolím: „Do Vestce.“

Koupila jsem si prostěradlo Slumra, pánev Oumbärlig a vařečku Skvalpa. Nechala jsem se zlákat stojací lampou ve výprodeji, ale jinak jsem kolem Sirén zaměstnaných ve společnosti Ikea přeplula bez úhony. Na větší nákupy jsem si zavolala nosiče. Až když jsem měla rozhodnout, do kterou poličku v kuchyni obsadí hrnky a kde se zabydlí skleničky, začala se o mě pokoušet panika.

Dnes budu poprvé úplně sama spát na téměř neznámém místě. Těžko si představit, že ho za pár měsíců budu zcela automaticky nazývat svým domovem.
I když odhlédnu od skutečnosti, že by mě ve spánku mohla opět sledovat žena v černobílém svetru, necítím se zde bezpečně. Zdá se mi, že každou chvíli někdo prokopne dveře a zanechá je v podobném stavu jako ty, co se na nejbližší křižovatce opírají o popelnici. Kromě toho nemám zmapované zvuky tohoto domu. Vím, že lednice chroptí a v topení cosi ťuká, ale to je jen maličký vzorek z celého spektra skřípání, bouchání a syčení, co se tu každou chvíli ozývá. A matrace v posteli je nepříjemně rosolovitá, až má člověk pocit, jako by spal na hromadě medúz a chobotnic.
Bude to dobrodružná noc.

Ale pokud ji přežiji, měla bych si místo pánví a hrnců začít shánět práci a spolubydlící.