Ovláčeň velkohlavá

Prahu zaplavily poutače s hlavami cizích a většinou naprosto nesympatických lidí - a s nimi i tajemné nápisy typu "Stop vidírání!" (správně napsané varianty bude odhadem tak 30%) a "Stop řezníkovi!"
Na záchodcích v Literární kavárně jsem zase objevila báseň tohoto znění:
Obecní intelektuál
Při kydání hnoje
vede vnitřní boje
Honza Volf, ten, který neumí hrát golf (alias Jenda z Letný, co má rád všechno pěkný) vydal své nejnovější básně a obrázky pod názvem Biblička pro křehká a něžná a odvážná srdíčka.
Na jednom ze sloupů v Lublaňské ulici je nalepený papír s tímto sdělením:
Kdo to nablil za tím rohem?
Těžkej bohém.

"Něčí podomácku vyrobená nesmrtelnost. Něčí trvalý následek. Něčí posmrtný život."

Když se na sebe podívám do zrcadla, připadá mi, že se měním v Zabijáckou mrchu.
Myslím, že jsem ten pohled nacvičila už docela obstojně - stisknu rty, přimhouřím oči a nakonec se úplně lehounce usměji. A přemýšlím nad svou další obětí.
První byla jedna kamarádka ze střední. Usoudila jsem, že už jí nesmím na oči, protože jsem jí nedokázala pomoci, když procházela těžkým obdobím.
Druhý byl můj tanečník. Ten doplatil na pouhou možnost - žárlivosti a nesprávných citů.
A třetí... kdo bude třetí?
Když mám zasadit ránu, učiním tak s chladnokrevností vraha. "Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a odhoď pryč." Jindy pomalu odkrojuji kousky masa, aniž by si toho někdo všiml. Ruiny vztahu se samy zakonzervují v lhostejnosti. Zapomenete, že jste mě kdy znali.
Jednou skončím úplně sama. Troska těla bez končetin, troska duše bez pocitů. Buňka s tím nejmenším možným obsahem genů. Zařízení v nouzovém režimu. Malá černá kočička, lamačka srdcí.
Všichni budou daleko, ještě dál než obvykle. 
Stanu se obětí spravedlivých a moudrých rozhodnutí.
Jsem totiž příliš hrdá na to, abych sama sobě cokoliv odpustila.

"Všechno, co člověk dělá, je autoportrét. Všechno je deník."

Želví pochoutka

„Želv je přes sto druhů a většina z nich je poživatelná a velmi chutná. Jedinou závadou u živých a zejména obrovských želv je jednak jejich tvrdý pancéřový krunýř, z kterého se maso nesnadno vyjímá, jednak poměrně malá výtěžnost, neboť při zpracování čerstvých želv je až 75 % odpadu. Želví maso, želví vejce a želví sádlo jsou uznávány za zvláštní lahůdku na celém světě. Želví maso je oblíbeno hlavně v přímořských oblastech, a to proto, že zvláště maso z mořské želvy má výbornou chuť.“

(Převzato z receptyonline.cz.)

Víte, už přes deset let chovám dvě želvy nádherné. Není s nimi žádná zábava, jenom dělají hluk a hloupě koukají. Snažila jsem se je prodat, ale nikdo je samozřejmě nechtěl. O vypuštění do přehrady jsem ani neuvažovala, jsem přeci uvědomělý biolog a nerada bych způsobila ekologickou katastrofu. A tak jsem se rozhodla zbavit se jich jinak...

A little black cat

Koriandr voní asi jako petržel s citronem dlouho luhované v mořské vodě.

Kapky deště na mém starém-novém deštníku zní úplně jinak, než jsem zvyklá - jako tichounké poklepávání na malý africký bubínek.

Kost z mořské ryby zapíchlou v bramborové placce po chuti nepoznáte.

Konečky prstů se nevědomky prohrabuji v hrubém písku, nehty mám poškrábané smirkovým papírem.

K obzoru hledím se vzrůstajícími obavami, ale dobře vím, že každá bouře se přežene, záleží jen, kolik mrtvých po sobě zanechá.

Kůži mám promrzlou, srdce se skoro zastavuje chladem; jednomu člověku je ve stanu zima a smutno až k uzoufání.

---

Ležím v posteli a padá na mě celý svět. Ta strašlivá tíže mě obklopuje ze všech stran, útočí na mne silou milionů virtuálních pascalů. Jako prázdná plechovka v lisu na odpadky se choulím do klubíčka v předtuše něčeho strašného. Najednou se začínám zmenšovat. Můj nos se mění v malý tmavý knoflíček, uši se zašpičaťují a přesouvají blíže k temeni hlavy. Má kostrč se znovu stává tím, čím byla v průběhu evoluce. Celá obrůstám hebounkou černou srstí. Náhle je mi krásně, všechno to, co se nedá unést, je pryč. Vyskočím na nohy - na všechny čtyři, pochopitelně - a odcházím. Dnes nesvítí hvězdy, je ta nejtemnější tma. Nikdo mě již nikdy nespatří, neboť jsem černá kočka ztracená v černé noci.

"I feel like, I feel like
A little black cat
I feel like, I feel like
I’m lost in no-man’s-land" 

Jen abyste věděli - mám na sebe alergii.