Na základě celotýdenního pozorování květeny v botanické zahradě jsem podlehla mylnému dojmu, že už je opravdu jaro. A nějak jsem pozapomněla, že silonky člověka vážně moc nezahřejí.
"Musíme mluvit o nějakých teplých tématech, když je ti zima."
Málem upustím tašku s pořád ještě celkem novými tanečními botami. "Prosím?"
"No, třeba jaké jsou naše oblíbené párky."
"Cožeto?" To už se řehtám na celé kolo a mám co dělat, abych se sama přímo mezi dvěma fotbalovými hřišti neporoučela k zemi.
Kvetou křivatce, krokusy, modřence, koniklece, ladoňky, dymnivky, forsitie, plicníky, jaterníky, sasanky, orseje, čemeřice, mahonie, třešně, dřišťály, petrklíče, pampelišky, sedmikrásky, zapalice, rozrazily a devětsily. To jen tak pro ukázku. To, že kvete bříza, prozatím okázale ignoruji. Ve sterilním laboratorním vzduchu je to prý stejně jedno.
Kurs práce s radioizotopy jsem si odbyla ve skupině s dívkou, co kreslila na naše zkumavky pentagramy, a s druhou, která zase na všechno říkala "to je v cajku". Šlo nám to ale až překvapivě dobře. Možná proto, že jsem byla jediná, co pomalu neumí ani pipetovat, a holky mě moc k pokusům nepouštěly. Radši. Ale naučila jsem se pracovat pod štítem z plexiskla a při pauze v pokusu utíkat za roh. Tam za vámi totiž radiace nepoběží.
"O radioaktivitě mi radši ani nemluvte... No, nechtěl bych bydlet u Temelína. Tam jdete na houby a ony vám jdou naproti."
Botanici jsou vážně fajn lidi.
Na jejich hodiny se nechodí z povinnosti, ale za odměnu.
čtvrtek 27. března 2014
středa 12. března 2014
Blahočet ztepilý
Sobota
Dnes dopoledne vypadalo nebe jako hřbet zebry. Vpodvečer zase jako kdyby někdo po modrém plátně cikcak čmáral štětcem namočeným v bílé barvě. A o kus dál se povalovaly chomáče králičích chlupů. Asi už bude doopravdy jaro, když i atmosféričtí králíci vyměňují srst. Ti by přeci o počasí měli něco vědět, nebo ne?
Neděle
Snažím se neztratit mezi notami, které se rozbíhají všemi směry jako když vyplašíte hejno křepelek. Počítám doby a dobu, co zbývá, než se budu smět nadechnout.
Pondělí
Chameleon má drápky ostré jako nůžky z botanické učebny. Aspoň, že rád zírá z kytek u okna.
Nepotkali jsme kouzelnou babičku pod stromem s hrozivými trny, možná jenom proto, že jsem na ni nevěřila, a ani nepokořili velikou skluzavku. A já jsem nepoznala hoblík, protože jsem protivná holka z města, a Atlase zaměnila za ovoce s nožičkama.
Ale dostali jsme radu. A možná jsme měli také nějakou dát.
Úterý
Pokud budete dělat rajskou, kupte si sádlo z Lidlu za dvanáct devadesát. A pokud budete vařit ve dvou, pamatujte si, že to není vůbec rychlejší než vařit sám. Zvlášť když neumíte jíst vafle ani se rozloučit.
Středa
Kdyby autobus odjel o pár vteřin později, rozplakala bych se. Možná bych sebou dokonce hystericky plácla na silnici a kopala nohama jako želva obrácená na záda, protože v posledních dnech se mé kognitivní a emocionální dovednosti blíží dovednostem předškolního dítěte. Myslím, že by mě dokonce mohli prohlásit za nesvéprávnou.
Žal jsem se znažila zajíst kokoskou podivného tvaru s ještě podivnější náplní a poté ještě čokoládovým megamuffinem, ale nebylo mi to nic platné. Trochu mě ukonejšil jen ten fakt, že půjdeme na botanická cvičení do skleníku. Ale nic naplat, hladit blahočet čilský je ještě méně příjemné než zkoušet si hrát s ježkem ve stádiu Fučoun.
Už mi tedy zbývá jen pomyšlení na Mimoňskou ulici, pohodlný gauč a nějakou pěknou tapetu.
Dnes dopoledne vypadalo nebe jako hřbet zebry. Vpodvečer zase jako kdyby někdo po modrém plátně cikcak čmáral štětcem namočeným v bílé barvě. A o kus dál se povalovaly chomáče králičích chlupů. Asi už bude doopravdy jaro, když i atmosféričtí králíci vyměňují srst. Ti by přeci o počasí měli něco vědět, nebo ne?
Neděle
Snažím se neztratit mezi notami, které se rozbíhají všemi směry jako když vyplašíte hejno křepelek. Počítám doby a dobu, co zbývá, než se budu smět nadechnout.
Pondělí
Chameleon má drápky ostré jako nůžky z botanické učebny. Aspoň, že rád zírá z kytek u okna.
Nepotkali jsme kouzelnou babičku pod stromem s hrozivými trny, možná jenom proto, že jsem na ni nevěřila, a ani nepokořili velikou skluzavku. A já jsem nepoznala hoblík, protože jsem protivná holka z města, a Atlase zaměnila za ovoce s nožičkama.
Ale dostali jsme radu. A možná jsme měli také nějakou dát.
Úterý
Pokud budete dělat rajskou, kupte si sádlo z Lidlu za dvanáct devadesát. A pokud budete vařit ve dvou, pamatujte si, že to není vůbec rychlejší než vařit sám. Zvlášť když neumíte jíst vafle ani se rozloučit.
Středa
Kdyby autobus odjel o pár vteřin později, rozplakala bych se. Možná bych sebou dokonce hystericky plácla na silnici a kopala nohama jako želva obrácená na záda, protože v posledních dnech se mé kognitivní a emocionální dovednosti blíží dovednostem předškolního dítěte. Myslím, že by mě dokonce mohli prohlásit za nesvéprávnou.
Žal jsem se znažila zajíst kokoskou podivného tvaru s ještě podivnější náplní a poté ještě čokoládovým megamuffinem, ale nebylo mi to nic platné. Trochu mě ukonejšil jen ten fakt, že půjdeme na botanická cvičení do skleníku. Ale nic naplat, hladit blahočet čilský je ještě méně příjemné než zkoušet si hrát s ježkem ve stádiu Fučoun.
Už mi tedy zbývá jen pomyšlení na Mimoňskou ulici, pohodlný gauč a nějakou pěknou tapetu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)