pondělí 24. června 2013

Metabolismy

A/N: Bude průběžně aktualizováno. Známe to.

Pondělí
5 + 5 = 7 + 3 = 6 + 4;
4 + 5 = 6 + 3;
3 + 3 = 6.
Poznáš, co je tohle za matematiku?
Je to tak uklidňující
jako poslouchat, jak někomu bije srdce.
A přeci víš, že stačí tak málo,
aby se to
navždycky pokazilo.

Úterý
Pyruvát: "Aladin je jednička - čistí servis three-nitrátem glycerolu."
Oxoglutarát: "Dvě glukosy galantnímu argonautovi z historie, prosím!"
Oxoisovalerát: "Třetí leukocyt se isoluje na valníku."
Oxalacetát: "Čtyři sparťani v chřestu…"
Oxoadipát: "Trp, lysko, máš za pět!"
NIH: "Šest tyrkysových fenek…"
SAM: "Metanol má poslední slovo."
...
Za chvíli už mi nikdo neporozumí.
To tak ještě chybělo.

Středa
Šlapu si martenskou po hlavě
a s úsměvem
pojídám marcipán na žal.
Je to totiž takhle:
Jen tak stojím a zírám,
zcela bez pohybu,
a někde v duši
padám až na dno.

Čtvrtek
"podsvětí je mrtvo rozpadlo se v prach
zítřek zažehná tvé zoufalství tvůj strach
noc je studená a vlny příliš mrazí
svět vás zničil svět vás křísí sebevrazi"
Kvantová fyzika je mrtvá,
ať žije biochemie!

Pátek
Čmárám si prsty
po bledé kůži
a blednu ještě víc.
Snad závistí.
Nebo proto, že mě každý nádech bolí
a hemoglobin nestíhá
odnášet tu hořkost.
(Můj vzhled by mi dnes zajistil
hlavní roli ve Stmívání.)

Metabolismy

A/N: Bude průběžně aktualizováno. Známe to.

Pondělí
5 + 5 = 7 + 3 = 6 + 4;
4 + 5 = 6 + 3;
3 + 3 = 6.
Poznáš, co je tohle za matematiku?
Je to tak uklidňující
jako poslouchat, jak někomu bije srdce.
A přeci víš, že stačí tak málo,
aby se to
navždycky pokazilo.

Úterý
Pyruvát: "Aladin je jednička - čistí servis three-nitrátem glycerolu."
Oxoglutarát: "Dvě glukosy galantnímu argonautovi z historie, prosím!"
Oxoisovalerát: "Třetí leukocyt se isoluje na valníku."
Oxalacetát: "Čtyři sparťani v chřestu…"
Oxoadipát: "Trp, lysko, máš za pět!"
NIH: "Šest tyrkysových fenek…"
SAM: "Metanol má poslední slovo."
...
Za chvíli už mi nikdo neporozumí.
To tak ještě chybělo.

Středa
Šlapu si martenskou po hlavě
a s úsměvem
pojídám marcipán na žal.
Je to totiž takhle:
Jen tak stojím a zírám,
zcela bez pohybu,
a někde v duši
padám až na dno.

Čtvrtek
"podsvětí je mrtvo rozpadlo se v prach
zítřek zažehná tvé zoufalství tvůj strach
noc je studená a vlny příliš mrazí
svět vás zničil svět vás křísí sebevrazi"
Kvantová fyzika je mrtvá,
ať žije biochemie!

Pátek
Čmárám si prsty
po bledé kůži
a blednu ještě víc.
Snad závistí.
Nebo proto, že mě každý nádech bolí
a hemoglobin nestíhá
odnášet tu hořkost.
(Můj vzhled by mi dnes zajistil
hlavní roli ve Stmívání.)

neděle 23. června 2013

Na louce je plno květin...

...aneb jak jsem upekla svůj první dvoupatrový dort. Není sice dokonalý a chlubit se je ošklivé, ale já mám prostě radost, že se (víceméně) podařil. Naučila jsem se pracovat s marcipánem a velmi rychle improvizovat, takže příště už budu zase o něco šikovnější, a strávila jsem nad tím tak deset možná jedenáct hodin, tak mi trošku toho chlubení se přejte... :)


Na louce je plno květin...

...aneb jak jsem upekla svůj první dvoupatrový dort. Není sice dokonalý a chlubit se je ošklivé, ale já mám prostě radost, že se (víceméně) podařil. Naučila jsem se pracovat s marcipánem a velmi rychle improvizovat, takže příště už budu zase o něco šikovnější, a strávila jsem nad tím tak deset možná jedenáct hodin, tak mi trošku toho chlubení se přejte... :)


čtvrtek 20. června 2013

"Krásné slovo neúspěch. Lidský osud se jím naplňuje. (Nadešla chvíle keců.)"

Neexistuje lepší činnost než péct dort v den, kdy má být 37°C.

"Krabičku ostružin, prosím."
"Pro slečnu Amélii? To vám jistě dělá ten svůj ostružinový koláč."

Jenže závěsem hýbe vždycky jenom kočka. A kočka není člověk.
To už by sis mohla konečně zapamatovat, Amélie.

"Krásné slovo neúspěch. Lidský osud se jím naplňuje. (Nadešla chvíle keců.)"

Neexistuje lepší činnost než péct dort v den, kdy má být 37°C.

"Krabičku ostružin, prosím."
"Pro slečnu Amélii? To vám jistě dělá ten svůj ostružinový koláč."

Jenže závěsem hýbe vždycky jenom kočka. A kočka není člověk.
To už by sis mohla konečně zapamatovat, Amélie.
 
 

pondělí 17. června 2013

Žabí stehýnka, porce druhá

Mám vztek. Ukradli mi žábu. A kočku z krabice. Jsem zlá, nepřející a majetnická. Všechno si strašně rychle přivlastňuji. Kdybych psala dál, budu akorát nadávat. Tak radši jenom fotky. (Už asi žádné další nebudou, protože mi mou žábu nejspíš někdo snědl. Měla jsem si jí víc vážit.)



Žabí stehýnka, porce druhá

Mám vztek. Ukradli mi žábu. A kočku z krabice. Jsem zlá, nepřející a majetnická. Všechno si strašně rychle přivlastňuji. Kdybych psala dál, budu akorát nadávat. Tak radši jenom fotky. (Už asi žádné další nebudou, protože mi mou žábu nejspíš někdo snědl. Měla jsem si jí víc vážit.)



sobota 15. června 2013

Žraločí zuby a kočičí mrtvoly

"Vy máte ale pěkný a čistý index…"
"No jo, vždyť jsem taky teprve v prváku," směju se.
"Já to právě podle toho vždycky poznávám. Takovýhle index se později už nevidí. Ve třeťáku ho tak mají leda nějaká vzorná děvčata. A ta ho obvykle nosí v deskách."
Hotový detektiv Colombo. Ostatně o jeho ženě taky člověk pořád slyší, ale nikdy ji nevidí. Snad jen na podmořské fotce, kde je zakuklená v neoprénu.
"Tak mi povězte, kde najdeme mořské pouště."
"Hm… v tropických oblastech, ale ne u rovníku, tam jsou výstupné proudy, které přinášejí živiny… Takže všude okolo, jen ne na rovníku."
"A jak takové oblasti říkáme?"
"Tropy?"
"No ne, tropy jsou právě u toho rovníku…"
Tma, tma, tma. Jako v mořských hlubinách. "Já fakt nevím…"
"Co třeba subtropy?"

Vědomí definitivní prohry opravdu bolí. Ohavná tlama se rozevře a pak najednou ucítíte žraločí zuby. Kous, kous, kous. Prohra kouše. Ukousne vám tu část mozku, kde se nachází centrum radosti. Co je mi pak po tom, že ze zkoušky dostanu za jedna i ve chvíli, kdy si nejsem schopná vzpomenout na takové základní pojmy jako jsou subtropy nebo zakalení? (Stejně mám pocit, že docent Colombo uděluje známky nikoliv za to, co se od člověka dozví, ale za to, jak moc dokáže dotyčný ustát tu ostudu, kterou si všichni - nějakou záhadou - na téhle zkoušce musí udělat.)

Stojím na tramvajové zastávce a celá se klepu. Ochladilo se.
Jdu domů strašlivě a neomluvitelně pozdě, ale je mi to fuk. Kous, kous, kous. Na řadu přišlo i mozkové centrum, jež zodpovídá za dochvilnost a spolehlivost.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika, opakuji si pořád dokolečka.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika, odříkávám a cvakám si do rytmu zuby.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika. A s každou slabikou spolknu jednu slzu.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika. Je to jako nějaká uklidňující mantra, která má nahradit nefungující části mého mozku.
Pan Schrödinger…

Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Zaprvé - je krásný. Skoro až děsivě, tak, že to člověku vždycky na chvíli vyrazí dech. Nedívám se na něj. Nechci, aby se mi zastavilo srdce. On se na mě také nedívá. Nepatřím do kvantového světa, ačkoliv jsem složená z atomů a molekul. Nepatřím do jeho světa.
Zadruhé - je nepředvídatelný. Nikdy nelze předem odhadnout, jaké výsledky přinese kvantové měření. A pan Schrödinger jede o prázdninách s jednou mou dobrou kamarádkou na týden pryč.
Zatřetí - je nepochopitelný. A stejně jako vím, že má inteligence nedostačuje k tomu, abych pochopila byť i jen základy kvantové fyziky, tak také vím, že pouhá síla vůle nedokáže zařídit, abych byla s panem Schrödingerem.
"Když řeknete, že máte v plánu obsadit Vídeň, tak prostě obsaďte Vídeň. To řekl Napoleon. Když řeknete, že máte v plánu tancovat tango, prostě tancujte tango. To jsem řekl zase já."
Kéž by to bylo tak jednoduché.
Ale kvantová fyzika jednoduchá není. Ani náhodou.
To jsem si měla uvědomit už dávno.

Žraločí zuby a kočičí mrtvoly

"Vy máte ale pěkný a čistý index…"
"No jo, vždyť jsem taky teprve v prváku," směju se.
"Já to právě podle toho vždycky poznávám. Takovýhle index se později už nevidí. Ve třeťáku ho tak mají leda nějaká vzorná děvčata. A ta ho obvykle nosí v deskách."
Hotový detektiv Colombo. Ostatně o jeho ženě taky člověk pořád slyší, ale nikdy ji nevidí. Snad jen na podmořské fotce, kde je zakuklená v neoprénu.
"Tak mi povězte, kde najdeme mořské pouště."
"Hm… v tropických oblastech, ale ne u rovníku, tam jsou výstupné proudy, které přinášejí živiny… Takže všude okolo, jen ne na rovníku."
"A jak takové oblasti říkáme?"
"Tropy?"
"No ne, tropy jsou právě u toho rovníku…"
Tma, tma, tma. Jako v mořských hlubinách. "Já fakt nevím…"
"Co třeba subtropy?"

Vědomí definitivní prohry opravdu bolí. Ohavná tlama se rozevře a pak najednou ucítíte žraločí zuby. Kous, kous, kous. Prohra kouše. Ukousne vám tu část mozku, kde se nachází centrum radosti. Co je mi pak po tom, že ze zkoušky dostanu za jedna i ve chvíli, kdy si nejsem schopná vzpomenout na takové základní pojmy jako jsou subtropy nebo zakalení? (Stejně mám pocit, že docent Colombo uděluje známky nikoliv za to, co se od člověka dozví, ale za to, jak moc dokáže dotyčný ustát tu ostudu, kterou si všichni - nějakou záhadou - na téhle zkoušce musí udělat.)

Stojím na tramvajové zastávce a celá se klepu. Ochladilo se.
Jdu domů strašlivě a neomluvitelně pozdě, ale je mi to fuk. Kous, kous, kous. Na řadu přišlo i mozkové centrum, jež zodpovídá za dochvilnost a spolehlivost.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika, opakuji si pořád dokolečka.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika, odříkávám a cvakám si do rytmu zuby.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika. A s každou slabikou spolknu jednu slzu.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika. Je to jako nějaká uklidňující mantra, která má nahradit nefungující části mého mozku.
Pan Schrödinger…

Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Zaprvé - je krásný. Skoro až děsivě, tak, že to člověku vždycky na chvíli vyrazí dech. Nedívám se na něj. Nechci, aby se mi zastavilo srdce. On se na mě také nedívá. Nepatřím do kvantového světa, ačkoliv jsem složená z atomů a molekul. Nepatřím do jeho světa.
Zadruhé - je nepředvídatelný. Nikdy nelze předem odhadnout, jaké výsledky přinese kvantové měření. A pan Schrödinger jede o prázdninách s jednou mou dobrou kamarádkou na týden pryč.
Zatřetí - je nepochopitelný. A stejně jako vím, že má inteligence nedostačuje k tomu, abych pochopila byť i jen základy kvantové fyziky, tak také vím, že pouhá síla vůle nedokáže zařídit, abych byla s panem Schrödingerem.
"Když řeknete, že máte v plánu obsadit Vídeň, tak prostě obsaďte Vídeň. To řekl Napoleon. Když řeknete, že máte v plánu tancovat tango, prostě tancujte tango. To jsem řekl zase já."
Kéž by to bylo tak jednoduché.
Ale kvantová fyzika jednoduchá není. Ani náhodou.
To jsem si měla uvědomit už dávno.

úterý 11. června 2013

Žabí princ (či princezna)

Proti žábám opravdu nic nemám. Ale když se mi pod oknem usadí skokan skřehotavý a celé noci koncertuje, je to poněkud zatěžkávací zkouška mé lásky ke zvířatům...


 
Jestli byste ho za jeho pěvecký výkon přihlásili třeba do superstar, můžete posoudit například zde: http://www.rozhlas.cz/hlas/zaby/_zprava/skokan-skrehotavy--14254 . A repráčky naplno! :)

Žabí princ (či princezna)

Proti žábám opravdu nic nemám. Ale když se mi pod oknem usadí skokan skřehotavý a celé noci koncertuje, je to poněkud zatěžkávací zkouška mé lásky ke zvířatům...



Jestli byste ho za jeho pěvecký výkon přihlásili třeba do superstar, můžete posoudit například zde: http://www.rozhlas.cz/hlas/zaby/_zprava/skokan-skrehotavy--14254 . A repráčky naplno! :)

středa 5. června 2013

Nemáš slov, patrně všechna patří jiným

A/N: Opět bude průběžně aktualizováno.

Pondělí
Stověžaté matičce je zase jednou ouvej
a i jiným
- někde už na polích chytají kapry.
Kytky jdou stranou.
Bobřík botanický
je velmi smutný.
Také má rád vodu, jen ne v takovém množství.

Úterý
Zíráním na zprávy nikomu nepomohu.
Zíráním na facebook taky ne.
Tam stejně tvrdí, že povodně nejsou to,
co by nás teď mělo nejvíc trápit.
A přesto jenom zírám.
Na televizi.
Do počítače.
Do stropu.
Kombinace nutnosti něco udělat a nicnedělání
způsobila naprostou paralýzu.
Některé látky se prostě dohromady nesnesou.

Středa
Už chápu, jak se cítil Noe,
když po čtyřiceti dnech vysvitlo slunce.
A přesto mi v hlavě nelétají bílé holubice,
ale černí netopýři.
Chtěla bych jednou jedinkrát
udělat správnou věc.
(Když zadáte do googlu heslo
"jak se naučit pomáhat",
objevíte pouze články o výchově dětí.
Asi už je tedy pozdě.)

Čtvrtek
Začínám se sama sobě
vymykat z rukou.
Spustila se ve mně řetězová reakce,
která nejde zastavit.
Za chvíli to už ani nebudu já.
Ale pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
A vždycky bude.

Pátek
Iontová vazba je jako Robin Hood,
kovalentní zase jako zidealizovaný komunismus.
Homosalát není žádná urážka
a i takový kaprolachtan dovede být užitečný.
Ohrwurme, nech mě!
Slibuju, že už ten klavírní koncert
nebudu poslouchat,
nebudu,
ne-budu,
ne-
budu.
Budu.
Je totiž jako kafe.
Tomu taky přicházíte na chuť postupně.

Sobota a neděle
Chemie na mě číhá za rohem
a alkoholy jsou podezřele v centru dění.
Tohle není žádná hra.
Toto je plán válečného tažení.

Nemáš slov, patrně všechna patří jiným

A/N: Opět bude průběžně aktualizováno.

Pondělí
Stověžaté matičce je zase jednou ouvej
a i jiným
- někde už na polích chytají kapry.
Kytky jdou stranou.
Bobřík botanický
je velmi smutný.
Také má rád vodu, jen ne v takovém množství.

Úterý
Zíráním na zprávy nikomu nepomohu.
Zíráním na facebook taky ne.
Tam stejně tvrdí, že povodně nejsou to,
co by nás teď mělo nejvíc trápit.
A přesto jenom zírám.
Na televizi.
Do počítače.
Do stropu.
Kombinace nutnosti něco udělat a nicnedělání
způsobila naprostou paralýzu.
Některé látky se prostě dohromady nesnesou.

Středa
Už chápu, jak se cítil Noe,
když po čtyřiceti dnech vysvitlo slunce.
A přesto mi v hlavě nelétají bílé holubice,
ale černí netopýři.
Chtěla bych jednou jedinkrát
udělat správnou věc.
(Když zadáte do googlu heslo
"jak se naučit pomáhat",
objevíte pouze články o výchově dětí.
Asi už je tedy pozdě.)

Čtvrtek
Začínám se sama sobě
vymykat z rukou.
Spustila se ve mně řetězová reakce,
která nejde zastavit.
Za chvíli to už ani nebudu já.
Ale pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
A vždycky bude.

Pátek
Iontová vazba je jako Robin Hood,
kovalentní zase jako zidealizovaný komunismus.
Homosalát není žádná urážka
a i takový kaprolachtan dovede být užitečný.
Ohrwurme, nech mě!
Slibuju, že už ten klavírní koncert
nebudu poslouchat,
nebudu,
ne-budu,
ne-
budu.
Budu.
Je totiž jako kafe.
Tomu taky přicházíte na chuť postupně.

Sobota a neděle
Chemie na mě číhá za rohem
a alkoholy jsou podezřele v centru dění.
Tohle není žádná hra.
Toto je plán válečného tažení.